Včera jsme byli se školou na exkurzi v Guayaquilu. Když jsem tu byla v březnu, Jimmy s jeho bratrancem mě vzali na náplavku, abych se trochu pokochala, jak to tady vypadá. Musím říct, že i tehdy jsem byla zklamaná. Na to, že je Guyaquil největší město Ekvádoru, moc mne teda nenadchnul.
Guayaquil má přes dva miliony obyvatel a je významným ekvádorským přístavem. Peru chtělo dobýt Guayaquil v roce 1942, právě kvůli přístavu, který je největší v latinský Americe. Guayaquil i vlastní letiště, díky kterému je doprava do hlavního města jednodušší. Jinak cesta do Quita autobusem trvá asi 8 hodin.
V Guayaguilu není nic moc zajímavého. Včera jsem teda viděla docela hezkej kostel, kulturák a muzeum, ale odvařená jako třeba z Cuency jsem teda rozhodně nebyla. V březnu jsme si procházeli tu náplavku, kde taky není nic moc k vidění. Řeka Guayas je sice ohromná, ale taky ohromě špinavá. Ta se mimochodem vlévá do Tichého oceánu. Náplavka s přístavem se jmenuje Malecón 2000 a měl by to být jeden z nejlepších urbanistických projektů posledních let (podle wikipedie). Je zde obchoďák s Imaxem a taky velké ruské kolo.
 |
| Tady jsem se snažila zachytit, jak jsou tu stánky, kde pán čistí jinému pánovi boty |
 |
| Na tomhle kopci jsou jakoby "slamy", kde bydlí chudí lidé a je velmi nebezpečné se tam pohybovat. |
V Guayaquilu je po celý rok stejné počasí. Narozdíl od Quita je tu celkem vedro a velká vlhkost. Od ledna do dubna díky proudu El Niňo přichází období dešťů. Na druhé straně od května do prosince je prakticky počasí bez kapky deštné vody. Za tento jev zase může proud Peruánský neboli Humboldtův.
Jak už jsem zmínila, El niňo je teplý proud, který přichází s deštěm. Většinou má za následky i povodně. Jde do Ekvádoru i Peru. Když je voda teplejší, tak to naznačuje, že deště přichází a to je dobře pro zemědělství a deštné pralesy. Hodně prší, ale přesto je děsný horko.
Sanborondon
My nebydlíme v Guayaquilu (nebo jak my s mamkou říkáme v Guacamole), ale právě v Sanborondonu. Sanborondon je samostatné město hned vedle Guacamole. Tady bydlí lidé, co mají peníze. Ta naše část mi přijde jak jedna velká ulice, na který jsou jednotlivý urbanizace. Sanborondon jako takový je ale mnohem větší. Mezi urbanizacemi je sem tam nějaký obchoďák, nebo plaza, ve který je obchod, krámy a nějaké ty restaurace. Ulice má 3 pruhy, který jsou většinou dost plný a doprava je i tak většinou na bodě mrazu.
My bydlíme v jedné ze zmíněných urbanizací. Jednotlivé "urby" jsou jako takové malé čtvrti, které jsou ohraničené vysokým plotem a lze se do ní dostat pouze jednou hlavní branou, kterou střeží vrátní. Dovnitř se dostane jenom rezident, nebo ten, kdo má povolení rezidenta.
V naší urbě je několik rodinných domků a bytů hezky naskládaný jeden vedle druhého. Jsou zde vysázené palmy a lidičky se o svoje přední zahrádky dobře starají. Teda vlastně ne oni, mají od toho většinou zahradníka.
Taky tu máme bazén a společenskou místnost, ve které jsou většinou nějaké sešlosti, nebo třeba karate pro děti. Vedle ní je pak menší posilovna. V blízkosti bazénu si můžeme zahrát pinec, nebo fotbálek. Hned přes ulici je tenisový kurt. Takže naše urba je pro život jak stvořená.
O víkendu se pojedeme podívat do Sanborondonu jako takového, tak jsem na to dost zvědavá.
Dám vědět!
Adios
Žádné komentáře:
Okomentovat