Teď o víkendu máme namířeno do městečka Riomamba. Jimmy se tam narodil a momentálně zde žije jeho babička a bratranci a sestřenice. Jedeme, protože Jimmy chystá s firmou nějaký event. Při tý příležitosti tam strávíme tři dny.
Docela se těším. Minulý víkend jsme měli jet do Quita, ale představa 8 hodin v autobuse nás moc nenadchla. Tak jsme zůstali doma a pouklízeli, šli do kina, byli s rodičema a váleli se u bazénu - zkrátka si užívali volna. Nyní je čas na nějaký ten výlet.
Riomamba sídlí ve prostředku Ekvádoru. Je asi 200 km od Quita a vede tam strašná cesta. Je to fakt o nervy, co vám budu povídat. Je hlavním městem provincie Chimborazo. Chimborazo podle stejnojmenného vulkánu, který měří 6263 m. n. m. Tento vulkán, díky tomu, že je v blízkosti rovníku, leží nejdále od středu země. Říká se, že se Chimborazo nerad ukazuje cizincům. A proto jsem ho za svého pobytu v březnu vůbec neviděla...
Jimmyho babička je moc milá paní. Moje rodina si ji představuje jako usměvavou babičku v ponču s kloboukem, copem a doutníkem v puse. Bylo by to celkem tématický, ale opak je pravdou. Babička je celkem moderní a bydlí v rodinném domku. Všude jsou ovšem obrázky Marie a Jezulátka. Pyšně jsem jim vyprávěla o tom pražském. Taky jsem na stole našla skleněné držátko na ubrousky, které bylo "Made in Bohemia!" (To mi připomíná, že jsem měla v týdnu prezentaci ve španělštině na historii české republiky a paní učitelka byla velice nadšená. Dokonce tak moc, že mi dala plný počet bodů :)) )
Riomamba na mě působila jako milé městečko. Centrum bylo moc hezké, pěkný kostelíky, nízký baráčky se zajímavými fasádami a sem tam nějaký ten market, kde se dalo koupit spousta ovoce, zeleniny a masa.
Dokonce si pamatuju, že jsem tu měla nemilou příhodu. Musela jsem k doktoru. Bylo to nepříjemný, protože se do ordinace nahrnul nejen Jimmy (od kterýho bych to očekávala, protože překládal), ale i babička. Ta zaměstnala doktora natolik, že se mi skoro nevěnoval. Je to ale pochopitelný, protože v Riomambě se snad každý zná s každým, tak si museli povyprávět všechno co se událo. Já nakonec odešla s antibiotikama a za pár dní jsem byla zase jako rybička.
V Riomambě jsem taky vyzkoušela dezert, který se jmenuje 3 leches. Byl dobrý, to nemůžu říct, ale ta konzistence... Je to prostě buchta, která plave v mlíce. Takže je to takový rozhňahňaný a rozblemcaný. A strašně sladký!
Tak jsem zvědavá, co zažiji tentokrát!
Adioos
Žádné komentáře:
Okomentovat