15.9.2018 Cuenca a el Cajas national park

Hola!

Ráno v Cunce bylo pomalé. Snídali jsme sladký chleba s ovocem mora, který jsme si koupili v pekárně den předem. Jimmy musel udělat něco do školy a já zatím balila. Hlava nás ani jednoho nebolela, jen flaška od vody mi málem vypíchla oko, když podtlakem bouchla při otevírání. Check out byl v pohodě a my se loučili na naším příbytkem.

Měli jsme namířeno do národního parku Cajas. Ten leží v nadmořské výšse 4500 m.n.m., takže není divu, že nás oba začala bolet hlava a auto jelo pomalu. Chtěli jsme zastavit u jednoho z větších jezer a pokochat se, ale bohužel parkoviště bylo plné. Jeli jsme tedy dál až na vyhlídku u tří křížů. Byla to nádhera! Mrzlo nás sice co se dalo, ale stálo to za to. Krásný výhledy na všechna ta jezírka a hory.

Cestou dál jsme se chtěli zastavit na něco k obědu, ale bohužel neměli nic pro mě, tak jsme se vraceli do města. Paula, Jimmyho kamarádka nám doporučila jednu mexickou restauraci. Po cestě jsme ale narazili na jednu ekvádorskou a já dostala chuť spíše na domorodé jídlo. Zatím jsem tu žádné totiž neměla. Chtěla jsem si dát mé
oblíbené Mottepillo, ale bohužel měli jen verzi s masem. Tak si ho dal Jimmy. Já jsem si vybrala rizzoto z quinoy. Mňam! Fakt dobrota. Ono je ekvádorská kuchyně fakt zvláštní pro mě. Ale o tom napíšu samostatný článek. Protože jsem vypila asi milion hektolitrů vody, musela jsem si odskočit. A ještě, že tak! Cestou jsem totiž viděla letáčky na pivo, které se jmenovalo "Golden Prague". Úplně jsme na to zapomněli!

Golden Prague je pivnice, kterou v Cuence založili Češi. Já, když jsem hledala, jestli tu v Ekvádoru není nějaký třeba krámek, nebo česká restaurace, narazila jsem právě na tento
podnik. Měla jsem strašnou chuť se tam jít podívat! A tak jsme vyrazili. Pivnice je to krásná, celá moderní, spousta stolů, milý personál. Když jsme si objednávali pivko, zeptala jsem se servírky, kolik tam tak přišlo Čechů. Ta se jen zasmála a říká, že zatím žádný. Tak povídám, že jsem teda první. A ona hned, že musí zavolat majitele! Pan majitel přišel, celý usměvavý. Povídali jsme si a tak. Bohužel jak jsem byla celá rozvrkočená, zapomněla jsem se zeptat, proč právě Ekvádor. Ale věřím, že se tam ještě někdy podíváme. Třeba na Octoberfest, který pořádají!


Po pivku jsme vyrazili domů. Jeli jsme zase přes Cajas, kde v tu dobu už byla hustá hmla. Asi 75 procent cesty jsme jeli přes hory, kde nám stále praskaly uši a aby nás nebolely hlavičky, tak jsme cucali bonbony ze včerejška. Když jsme byli už kousek od Guayguilu, cesta se začínala měnit. Se sestupem z hor se po stranách silnice začínali objevovat palmy. A pak už to byla jen rovinka a banánovníky a kakaovníky.

Doma jsme se jenom rychle osprchovali a zase šli ven. Připravovali jsme totiž surprise paty pro Jimmyho ségru, která slavila narozeniny. My s Jimmym a segřiní kamarádi jsme dekorovali byt jedné z kamarádek a připravovali pohoštění. Chtěli jsme koupit segře piňatu, ale bohužel jsme v Cuence tu jednu nemohli vzít a pak s ní chodit po městě a v obchoďáku tady měli samé ošklivé.

Ale i tak jsme si to moc užili.


Adios!