14.9.2018 Cuenca a Incké zříceniny

Hola!

Konečně jsme navštívili tu známou Cuencu. V pátek jsem neměla školu a Jimmy si nadělal práci dopředu, takže jsme mohli vyrazit. Vstávali jsme v půl šestý, ale to bychom nebyli my, aby se něco po cestě nestalo. Jimmymu auto hlásilo že má vyfouklý gumy. Nojo, ale přitom byli v pořádku. Po důkladném prozkoumání jsme zjistili, že u jedný pneumatiky chybí píst. Všude v tu dobu měli zavříno a na benzínce písty neměli. Co teď? Naštěstí jsme projeli kolem nějaké opravy aut, kde měli otevříno a píst měli. Vyplázli jsme 2 dollary a mohli pokračovat dál.

Jeli jsme asi tři hodiny přes vysoké hory a malinkými vesničkami, než jsme dorazili na první zastávku. Jimmy mě vzal na zříceniny Inků. Byla tam hrozitánská zima, nechápeme, jak tam ti inkové mohli žít. Koupili jsme si lístky a čekali, než začne naše tour. Vedla nás příjemná ekvádorianka, která byla studentkou a tohle měla jako praxi. Šli jsme do muzea, kde nám všechno španělsky vysvětlila. Naštěstí mám vždy u sebe svého osobního překladatele, tak jsem věděla, o co go. Viděli jsme plánky města, keramiku a původní oblečení. Fakt zajímavé. Pak jsme se byli projít po troskách. Podle všeho tu žili nejen inkové, ale také "Kaňarové". Každý z kmenů uctíval něco jiného. Inkové se klanili slunci, kdežto "Kaňarové" zase měsíci. Proto některé stavby jako měsíc vypadaly. Na nejvyšším kopečku byl chrám právě postavený slunci. Celé místo mělo zajímavou energii. Srandovní bylo, když se se mnou naše průvodkyně chtěla vyfotit. Asi jsem rarita.

Byla mi fakt velká kosa, tak jsem si koupila čepku z alpaky. Hrozně teploučká!

Vydali jsme se zpátky na cestu. Tentokrát přímo do Cuency. Cuenca je třetím největším městem Ekvádoru. Leží v nadmořské výšce 2500 m. n. m. Jeho centrum je zapsáno v UNESCu.
Měli jsme namířeno přímo na kopec Turi, který se tyčí nad celým městem. Tam jsme měli právě airbnb. A musím říct že to bylo boží! Výhled z bytu byl na celé město a v noci to vypadalo obzvlášť magicky. Jen co jsme se ubytovali, vyrazili jsme na průzkum. Nejdřív jsme zašli do restaurace El Mercado na oběd. Už tam mne překvapilo že tam všude byli gringos a číšníci mluvili anglicky. Cuenca je totiž populárním městem pro cizince. A my už teď víme proč.

Jimmy napsal své staré známé a poprostil ji, jestli by nám neukázala město. Paula byla moc milá a provedla nás po Cuence. Město má spoustu kostelů, parků a skrytých míst, které stojí za to prozkoumat. Toulali jsme se uličkami a povídali si o všem možném. Docela mne překvapila jedna ulička, kde měli obchody jenom s věcmi na party. Piňaty, balonky, postavičky na dort. Fakt třeba 10 obchodů s tím samým na jedný ulici. Jak to může přežít, to mi řekněte.

Večer jsme chtěli jít omrknout noční život. Ve městě je prý klub, který je postavený u starého letadla. Bohužel co jsme se dostali na kopec, začala mne hrozně bolet hlava. Takovou migrénu jsem snad nikdy neměla. Bylo to určitě z té nadmořské výšky. Jimmy mi běžel pro léky. Vrátil se ještě s takovými bonbony, které mu místní prodala s tím, že mi na bolest hlavy pomůžou. Chutnaly jako turecký med. Asi za hodinku mi to pomohlo a já byla zpátky ve svý kůži. Už jsme ale byli unavení, tak jsme se rozhodli zachumlat do peřin a koukat na můj oblíbený animák COCO.

Adios