6.10. výlet do Montanity a návrat do minulosti

Hola!

Už je to nějakej ten pátek, co prosím Jimmyho, abychom vyrazili k moři. Tady z Guayaquilu je to totiž jen dvě a půl hodinky cesty. Jednou nám to skoro vyšlo, ale nakonec Jimmy musel něco pracovně zařizovat. Když jsme tedy po partičce karet u rodičů vymýšleli, kam pojedem na výlet, byla jsem radostí celá bez sebe, když někdo navrhl pláž. Z předchozí zkušenosti totiž vím, že ekvádorský pláže jsou fakt krásný.














Celá rodina vzala do ruky telefon a začla vyhledávat nejlepší ubytování v okolí městečka Montaňita. Jimmy vyhledával na airbnb, mamka na nějakých internetech a táta obvolával známé. A já vzpomínala na to, jaké to bylo, když jsme tam byli v březnu...

V březnu jsme nejdříve navštívili městečko Puerto Lopéz. Je to rybářské městečko s hlavní atrakcí pro turisty - sledování velryb z lodě. A to jsem fakt chtěla zažít! Šli jsme se tedy zeptat do jedné agentury. Bohužel v březnu, když jsme tam zrovna byli, se velryby nevyskytovaly.... Navrhli nám ale jiný typ výletu - plavba lodí, šnochlování, kanoe a černá pláž. Super, to berem! Bohužel jsem ale zapomněla, že na lodi jsem většinou sea sick.. Přesto jsem se ale snažila si plavbu užít. Jeli jsme kolem útesů, kde hnízdili takový ty ptáci z Galapág, jak mají modrý nohy - terejové modronozí. Pak jsme na chvilku zakotvili a byli šnorchlovat. Nádhernej mořskej život! Museli jsme ale dávat pozor na ostrý útesy, abychom se nepořezali. Pak jsme si s Jimmym půjčili kajak a celý si to hezky propluli. Nakonec jsme se nechali vyvrhnout na pláži s černým pískem, kde mi vlna strhla plavky a všichni se mohli pokochat Nikol v plné "kráse"....


Po plavbě jsme se vydali do městečka Montaňita. Montaňita je hrozně turistická! Je tam děsně moc gringos, takže jsem si nepřipadala unikátní :( haha. Městečko je plné stánků a obchodů se suvenýry - nejčastěji pak různý upomínkový předměty typu soška, nebo magnetka na ledničku s pantoflem a nápisem města. My s Jimmym jsme si to v březnu náramně užili. Bydleli jsme v pěkném hotelu s bazénem a nádherným výhledem na moře, který bylo pár metrů od nás. Ve vlnách dováděli surfaři a na pláži se válely různý typy lidí. A my. A poprvý v životě jsem viděla pravý hippies, který zde prodávali handmade náramky a různý další serepetičky.

Další den jsme se vydali na jednu z nejkrásnějších pláží. Frailes. Na parkovišti bylo docela narváno, tak jsme čekali, že tam bude dost lidí, ale nakonec jsme ukořistili místečko, kde jsme byli skoro sami. Byli jsme tam v docela blbej čas pro mou ubohou bílou kůži. V tom největším vedru v pravé poledne. Dováděli jsme ve vlnách, vyplácli jsme se na písku a různě blbli. Nojo. Všechno se zdálo být super.. Ale pak, když jsme sedli do auta a vyjeli do Manty, něco tu nesedělo. Začala mě děsně svědět pokožka. A Jimmy si hned všimnul, že jsem nějaká rudá. Zkrátka jsem se spálila jako rak... Celý pobyt v Mantě jsem pak strávila v ukrutných bolestech na pokoji v hotelu. Do toho jsem měla ještě úpal, takže můj zážitek byl nezapoměnutelný. Místo jednoho dne jsme tam pak strávili dny

dva, protože následný převoz do Guayaquilu nepřicházel s mým spálením v úvahu. Naštěstí to pak za pár dní zmizelo, ale tu bolest nepřeju zažít nikomu...

Když jsem se probudila ze vzpomínek na ekvádorské pobřeží, bylo rozhodnuto. Pojedeme do městečka poblíž právě Montaňity! Cestou domů jsem pak houkla na Jimmyho - "Hele... a koukli jsme se vůbec, jaký bude počasí?" Jimmy mi dal z pravdu, ale počasí jsme ani jeden nezkontrolovali. A to byla chyba.

K moři jsme vyrazili v jedenáct odpoledne a trvalo nám to právě dvě hodiny a půl, než jsme tam dorazili. Ovšem, to co jsme viděli nikdo nečekal. Déšť. Nešťastní, já v kraťasech a žabkách, ostatní také letně naladěni, jsme se rozhodli jít na oběd. Cestou jsme narazili na hostel, který se jmenoval Hurvínek! Celá zvědavá jsem se byla zeptat recepční, proč se to místo takhle jmenuje. Odpověděla, že hostel vlastní češka s manželem ekvádoriáncem! Svět je malý.

V restauraci nám pak řekli, že takové počasí je tam dlouho a že to nejspíš skončí až v prosinci. Nojo... období děsťů. Nadlábli jsme se a začli hlasovat. Zůstaneme? NE. Byli jsme otráveni, ale cestou domů jsme se ještě stavili na pláži s mírně růžovým pískem - Playa rosada. Tam jsme se vyblbli a už si to štrádovali zpátky domů. Večer jsme ještě byli na jídle a koukali jsme na zápas lehké váhy v televizi. Výlet bych neoznačila za fiasko, protože jsem byla ráda, že mne Jimmy vyvezl. Ale ponaučení je jasné - vždycky raději zkontrolujeme počasí!

Adios!