Ten prvni byl, kdyz jsme se vypravili k vodopadum. V Quitu je skoro vzdycky zima, tak jsme se teple oblikli a vyrazili. Jimmy pro me mel pripraveny super plan na cely den.
Nejprve jsme jeli na znamy trh v cele zemi - Mecado de Ponchos . Gringos o nem moc dobre vi a proto nebylo vyjimkou nejakeho toho amika, nebo evropana tady potkat. Hned jak jsme vystoupili z auta, byla potreba se napatlat kremem proti slunicku, protoze tam pekne prazilo. Bylo to ale preci jen v horach, takze to bylo jeste na kalhoty. Dali jsme si mrkvac a kaficko v male utulne kavarne, na svoji lokaci zvykle na prijezd cizincu. Po posilneni jsme se hned vydali a pruzkum trhu. Bylo tam vsechno! Svetry z alpaky, tradicni hracky, lapace snu a vyrobky z kuze. Fakt nadhera. Propletali jsme se uzkymi ulickami pri volani domorodcu, kteri nas zdravili a ukazovali nam jejich zbozi. Nas nakonec neco zaujalo. Svetr z alpaky! Ten musim mit! Vyhlidla jsem si fakt krasnej, bezovej se vzory u krku.
U stanku obsluhovala mala holcicka, mohlo ji byt tak 8 let. Jimmy jako zkuseny obchodnik zacal smlouvat. Svetr mel stat 22 dollaru. To nam prislo premrsteny. Po par minutach smlouvani se domluvili, ze si vezmem jeste jeden pro Jimmyho (ten samej, jen hnedej - jsme jak dvojcata!) a platili jsme nakonec 30 dollaru, takze jeden za 15. Holcicka vedela, jak to chodi, ale stejne si sla vzdycky pro radu za stanek.Cestou jsem videla i spoustu ruzneho ovoce, ktere jsem musela zkusit. Hlavne teda kokos! Miluju. Pani s vozickem nam ho pripravila na piti a kdyz jsme ho vyzunkli, tak ho rozkrojila a naporcovala, abychom ho mohli i snist. Dalsi zajimava rostlina, ktera me hned na prvni pohled upoutala byl takovy obrovsky lusk. Jimmy rikal, ze to v zivote nemel.Tak to jsme museli mit. Jak na to? Lusk se vyloupne a sni se tekova vaticka kolem seminka. Chutnalo to jako oblacek.
Cestou z trhu nas zastavily jeste nejake holky, ktere byly docela v soku z moji vysky. Chteli si me v ramci studiich na odevni skole zmerit, aby vedely, jak velke maji plest svetry a dalsi obleceni pro gringos.
Nase dalsi zastavka byla vodopad u Peguche. Prochazeli jsme jakymsi pralesem az k samotnemu vodopadu. Stala se mi takova stradovni situace. Zrovna kdyz jsem se rozplyvala nad tim, jaka je zde krasna priroda, tak mi pod nohoma proplul had! No nebudu vam lhat, rozdychavala jsem to pekne dlouho. V pralese bylo vedro a vlhko. Vodopad byl ale nadherny. Bohuzel tu v tu dobu bylo spoustu lidi, tak jsme cekali frontu, abychom se u nej mohli vyfotit. Museli jsme vylezt na takovy obrovsky kluzky kamen a aby toho nebylo malo, vodopad nas vohodil. Byl to ale fakt skvelej zazitek. Cestou zpatky jsme videli alpaky!
Cestou domu jsme se stavili jeste na obede u jezera, kde meli taky par lamicek a obrovkou houpacku.
Adios a teste se na dalsi vzpraveni z sekc Co se stalo v breznu?
 |
| jeste jsem nezminila, ze se nam behem foceni teto fotky vybil telefon. Taky dobry! |
 |
| Ze zvedovasti jsme si koupili bonbony z koky. Cekala jsem, jak to se mnou zatoci, ale nic se nedelo :( |
Žádné komentáře:
Okomentovat